Rok 2019

ŘÍJE NA SLAVKÁČI

Letošní říje se pomalu blíží k závěru,a ač nebylo moc času

do lesa zavítat,tak se jedna návštěva říjiště ve Slavkovském lese vydařila. Jediné,co fotografování nepřálo,bylo počasí.Teplo,deštivo a větrno se moc nelíbilo ani králům lesa.

Ale i tak předvedli neskutečné představení....

Doby,kdy při říjích mrzlo a při jasných nocích troubil celý les

zůstanou už jen ve vzpomínkách

(fotografie z říje přidány do galerie)

 

 

Zakoupením fotografie nebo obtisku

podpoříte činnost záchranné stanice

Drosera z krušnohorské Bublavy

 

 

Konečně zima - bílý Slavkáč

Leden byl jako na houpačce,sněžilo, mrzlo,oteplilo se... Až na konci ledna začalo ve vyšších polohách Slavkovského lesa mrznout a sněžit  a sníh přibýval a já mohl po dlouhých letech,kdy bylo sněhu jen minimálně, místo foťáku naložit do auta snowboard a vyrazit si sjet nějaký ten kopec.Ani jsem nemusel daleko,stačilou kousek nad Zlatou,kde už sněhu bylo dostatek.Počasí přálo ,sluníčko a lehce pod nulou a stráň bez jediné stopy v čerstvém prašanu.Několikrát jsem si kopec vylezl po svých a sjel dolů,kdy pak na svahu zůstaly jen stopy od prkna.Žádné přeplněné sjezdovky,vleky,jen pravá zimní atmosféra zasněženého Slavkáče

V následujících dnech sníh pořád přibýval a já se do kopců Slavkovského lesa vydal znovu,ještě za tmy,tentokrát s foťákem. Již za Zlatou jsem uviděl první kusy vysoké,kdy skupina jelenů pomalu zatahovala do lesa.

Po krátkém pozorování jsem pokračoval na Lazy.Sněhu s přibývající výškou bylo pořád víc a já si říkal ,zda až na Lazy dokáži vyjet.Nakonec jsem vyjel poslední prudké stoupání ,kdy přes sněhové bariery nebylo skoro nic vidět.Nakonec jsem našel i místo u bývalé Horní Žitné,kde se dalo zaparkovat.Světlo bylo tak akorát od sněhu,ale na úplné rozednění jsem nečekal a vydal se po silnici.A již po pár metrech jsem spatřil jelena siku,který dokázal rozhrabat sníh a pastvil se.Byla prakticky ještě tma,ale taková,spíše noční fotečka se povedla a dokonce se objevil ještě jeden mladší sikáč,který mne ale navětřil a zatáhl do lesa. Vítr nepřál a já se vrátil zpět k Žitné a zkusil projít pastvinou,až teď jsem, teprve po překonání bariery u cesty,zjistil,kolik je vlastně sněhu. Bylo ho po pás a tolik ho už nenapadlo opravdu dlouho.Vzpomněl jsem si na zimy v 80-90 letech,kdy sněhu bývávalo opravdu hodně.Překonal jsem pastvinu a doufal ,že v lese bude sněhu méně,bylo ,ale ne o moc a tak jsem se vrátil a já zjistil,že k fotovýbavě by se hodily i sněžnice.

   

Podle stop bylo nahoře zvěře málo, šance,že ještě něco vyfotím byla minimální,tak jsem se vydal znovu jen po silnici na Lazy,vidět bylo jen hejno kvíčal,které ozobávaly poslední zbytky jeřabin a několik káňat.Alespoň na pár dní vládla  pravá zima,která bohužel dlouho nevydržela,když v polovině února přišlo oteplení a sníh začátkem března leží jen na severní straně v nejvyšších partiich Slavkovského lesa.

   

 

   U řeky

Začal nový rok,počasí moc zimu nepřipomínalo,skoro nemrzlo a na víkend se většinou ještě víc pokazilo a na focení to nebylo.Až v druhé polovině ledna se trochu ochladilo,občas nasněžilo,ale vzápětí většinou zase vše roztálo.Jen na pár dní přituhlo trochu víc a dokonce vylezlo,snad poprvé v lednu sluníčko.Času moc nebylo,jen tak seběhnout dolů pod hráz k řece a podívat se ,co se u řeky děje a pokusit se o nějaký snímek.Potěšil ledňáček,který zatím statečně vzdoruje zimě,červenky,střízlíci i kosové,kterých je u řeky dost a nijak se u nich neprojevil úbytek způsobený virem,jako v jiných částech Česka.Oproti minulým zimám úplně na řece chybí volavky,i morčáků ubylo,ti byli vidět jen nahoře na přehradě dokud v posledních dnech nezamrzla.

 

 

---------------------------------------------------------------------------------------

Rok 2018

 

Splněný hadařský sen

 

Užovka stromová je náš největší a nejvzácnější had a potkat ho ,natož vyfotit se mi do léta 2018 nedařilo.Sice jednu izolovanou lokalitu máme za humny,v údolí řeky Ohře a ač jsem lokalitu několikrát navštívil,objevit se mi ji nepodařilo.Při plánování dovolené,kde cíl byla jižní Morava svitla naděje,že bych vytouženou užovku mohl spatřit v NP Podyjí,což bylo při cestě.Při příjezdu na lokalitu bohužel nebylo to pravé hadařské počasí,ale předpověď slibovala zlepšení.Teplota pomalu stoupala a já objevil první užovky,bohužel ne tu ,kvůli které jsem přijel.Dole u Dyje jsem narazil na obojkovou a u vinice Šobes na užovky hladké a dokonce na užovku podplamatou.Po užovce stromové ani stopy,vlastně ano,několik nalezených svlečků jasně ukazovalo ,že tu někde jsou.Náplastí za nenalezenou stromovku bylo alespoň velké množství ještěrek zelených.Celý den běhání po stráních nad Dyjí žádný úspěch nepřinesl a já pokračoval dál. Týden na Moravě utekl a přišel čas návratu a já si říkal ,že ta stromovka je pro mne zakletá... Myšlenkama jsem byl stále někde v Podyjí a pak má žena řekla,není to žádná zajíždka,času máme dost,tak si tam ještě jednou zajeď,třeba ji najdeš.No moc jsem neodporoval a okamžitě se rozjel k Šobesu.Počasí bylo tentokrát perfektní a já už viděl,že nepotkám jednu,ale dvě,tři....

Jedna,dvě,tři hodiny a já nepotkal nic,kromě ještěrek a jedné podplamatky a celý otrávený jsem se vracel k autu a už jen tak ze zvyku jsem sledoval křoví a nízkou trávu u cesty a najednou jsem ji spatřil,štíhlé hnědé tělo s bílými flíčky na šupinách. Neskutečně nádherný had byl kousek přede mnou a já mohl konečně přidat fotografii užovky stromové ,která mi do sbírky našich hadů chyběla.

...a pár dalších plazů z NP Podyjí

užovka hladká

užovka podplamatá

užovka obojková

ještěrka zelená

 

Rok ledňáčka

Po tragické zimě v lednu 2017,kdy byly stavy ledňáčků naprosto zdecimovány,nejen tady u nás na západě,ale i v celé republice se vše v roce 2018 vrátilo do normálu a příroda si pomohla.Již v březnu byly všechny mnou sledované lokality obsazeny,ledňáčci opravovali staré nebo budovali nové nory a docházelo u nich k námluvám. Do konce léta většinou zvládli vychovat mladé ze dvou snůšek.Nezbývá než doufat,že jim zima neublíží  a budou nadále ozdobou našich potoků,řek a rybníků

samička koncem března na Odravě

Duben- sameček přináší samičce rybičky - Odrava

Červen- sameček a  mladý ledňáček žadonící o potravu-Odrava

Duben-sameček u hnízdní nory-přehrada Skalka

Duben-samička - přehrada Skalka

Páření ledňáčků - duben Kosí potok

S rybičkou pro mladé - Kosí potok

 

 Čekání na orla 

Únor pomalu končil,s ním i období velkých mrazů a já už pomalu přestal doufat,že z krytu vyfotím něco jiného než známá káňata,které létaly pravidelně celou zimu.Mráz a jasná obloha,taková byla předpověď na 24. únor.Ještě za tmy jsem došel ke krytu,pohodi l masitou návnadu a nabalený jak eskymák zalezl do foto krytu. Teplota se svítáním klesla ještě o nějaký ten stupeń a já se těšil,až konečně vykoukne slunce nad obzor a začne den ,kdy při sledování okolí přeci jen alespoň trochu zapomenu na velkou zimu.Od rána to v blízkosti krytu žilo a pak to přišlo,někde nad hlavou ve stromech se ozval,král,jeden z našich vrcholových predátorů - orel mořský.V tu ránu jsem měl srdce až v krku a snad ani nedýchal.Že by se konečně po několika letech škádlení ze strany orla povedla nějaká fotografie.Mám jich za ty roky několik,ale spíš jako dokument. Minuty běžely,ale orel se již neozval.Napadlo mne ,že mne objevil,že mu fotokryt neseděl.Několikrát jsem to již zažil a začal jsem tušit,že ani tentokrát se mi krále nepodaří přechytračit.Ale pořád jsem věděl ,že tam někde je.Káňata se neukázaly,ale přilétly straky,vrány a krkavci a začali postupně odnášet návnadu na plochu vypuštěné přehrady,kde se o ní začali přetahovat.A najednou jsem ho spatřil,skoro až na protějším břehu ,kde uzmul vranám kus masa.Fotografii jsem udělal,ale opět jen takový dokument.Vzápětí orel spustil svůj křik a k mému překvapení vedle něj dosedl další orel. Najednou se oba vznesli a mému úžasu letěli směrem k mému krytu. V hledáčku fotoaparátu se pořád zvětšovali a já mačkal spoušť a doufal že nějaká fotka bude ostrá.Ke krytu až nedoletěli,ale předvedli svůj svatební tanec a bylo to na vzdálenost, jakou jsem potřeboval k pořízení vysněné fotografie.Prostě neskutečný zážitek,na který jsem čekal tolik let.Snad stokrát jsem se podíval na displey fotoaparátu,byli tam.Fotografové divoké přírody ten pocit znají.Ten den jsem odcházel zmrzlý na kost,ale moc šťastný,už jen vidět to nádherné divadlo byl zážitek a já si k němu nesl domů i několik povedených fotografií. Jen pro zajímavost,druhý den jsem se ke krytu vydal znovu,po orlech nebylo ani památky,za celé dopoledne jsem je nespatřil ani neslyšel. 

 

Ohlédnutí za zimou

Po teplém konci prosince nepřišla zima ani za celý leden,kdy teplota ani v noci neklesala pod nulu. Teplo a většinou zamračená obloha focení moc nepřála,ale i tak jsem několikrát navštívil fotokryt u horní části Skalky. Zima udeřila až v únoru,kdy přišla studená vlna od severu,ale bohužel přinesla jen velké mrazy s minimem sněhu,kdy pár centimetrů napadlo jen v nejvyšších polohách Slavkovského lesa,kde vydržel do poloviny března. I proto většinou fotovýpravy směřovaly do lesů ,,Slavkáče,,. Ve velkých mrazech to spíše byly procházky,sedět se moc nedalo. Většinou o mne zvěř věděla dříve než jsem ji spatřil,sníh a led křupal pod nohama,ale i tak jsem nějakou fotečku udělal a mufloní,srnčí,jelení zvěř několikrát zahlédl. I setkání na pár metrů s kmotrou liškou se vydařilo i s udělanou fotečkou. Na Skalce se z krytu povedlo několik pěkných fotografií káňat,které létaly pravidelně od prosince,kdy jsem jim začal nosit něco na přilepšenou v zimních dnech,kdy přirozené potravy není tolik.

 

U Skalky

Začátkem prosince již byla,stejně jako každý rok,přehrada Skalka v horní

části za Pomezím bez vody a voda tekla jen ve starých korytech původní Ohře.

Při obchůzce bylo vidět několik kusů srnčí,na druhém břehu se ukázal i orel mořský,pár káńat posedával na stromech,mihl se i krahujec.Zbývalo jen vybrat

místo ke zbudování jednoduché zástěny a trochu zakrmit.Po několika dnech jsem vybrané místo zkontroloval a bylo vidět,že vybrané místo nezůstalo bez povšimnutí.Další návštěva už byla s foťákem a hned napoprvé se k mé radosti objevila káně a pár foteček se povedlo.

 

                                      2017

                        Podzimní ,,Slavkáč,,

Léto uteklo,to babí se letos skoro nekonalo a vše přešlo do podzimu.

A s podzimem přichází čas královské zvěře,kdy se les rozezvučí troubením roztoužených ,,paroháčů,,.

A já opět zavítal několikrát do vrcholových partií Slavkovského lesa  v okolí

Lazů.Bohužel ,skoro pokaždé,kdy jsem po domluvě s lesní správou do lesa mohl

moc nepřálo počasí a fotit se skoro nedalo.Ale i tak jsem měl možnost ,,vysokou,,

sledovat a odnesl si spoustu zážitků i nějakou tu fotečku.

 

 

Veselý konec léta

Už to vypadalo,že po kruté zimě letos ledńáčci na Odravě vůbec nebudou.

Spousta hodin pátrání nepřinesla vůbec žádný výsledek.Sice na konci dubna

jsem pár ledňáčků na Odravě viděl,ale poté už celé léto ne.

Až v srpnu jsem je konečně našel a k mé veliké radosti již krmili druhou snůšku

a v okolí se pohybovali dva mladí ledńáčci z prvího hnízdění.

Sice si ledňáčci nevybrali českou část Odravy,ale místo kousek za hranicí

v sousedním Bavorsku.Ale veliká šance,že se mladí rozletí a opět se na

českou stranu vrátí,je. Nezbývá než doufat,že nepřijde další zima s teplotami hluboko pod nulou. 

Letošní mladý ledňáček již po několika

dnech po vylétnutí z nory sám úspěšně loví

 

Nestrávených zbytků rybiček se ledňáček zbavuje vývržky

Dospělá samička

 

Jaro bez ledňáčků

Tuhá zima si vybrala krutou daň mezi ledňáčky,kteří se nedokázali vyrovnat s dlouhotrvajícími mrazy.Na všech ,mnou sledovaných lokalitách na Chebsku a Tachovsku ledňáčci letos na jaře chyběli.Až na konci dubna se objevil první na Ohři pod Chebským hradem. V současné době vím o jednom páru a při posledním pozorování byl v toku a tak se mu snad podaří úspěšně zahnízdit.Velké ztráty nebyly jen na Chebsku ,ale  i v jiných částech Česka,dokonce i na jižní Moravě chyběli. Nezbývá než doufat,že ti přeživší vyvedou mladé a ti postupně zaplní prázdná místa a počty se vrátí na stav posledních let,kdy byly zimy mírné a ledňáčkům neuškodily.

 

První letošní had - 17.3. 2017

Zatím plazům moc počasí nepřeje,ale včerejší  jarní slunce

první zmije na lokalitě v Bavorsku již probudilo a dvě nalezené si jarního 

slunce užívaly.Bohužel počasí se změnilo a tak si ještě na pár dní

zalezou a počkají si na opravdový nástup jara. 

  

fotografie v galerii Plazi

 

Jeřábi na Soosu

Již pravidelně se začátkem března vracejí jeřábi.Někteří zůstávají

a část jich po odpočinku pokračuje dál na sever.

 

 

Chebští čápi

Letos se čáp v Chebu objevil ještě před koncem února

a vzápětí druhý den přiletěla i jeho partnerka a hned se dali do opravy hnízda.

 

 

 

Do galerie ptáci přidány fotografie  ze zimy

 

Ohlédnutí za zimou

Ještě na konci prosince to vypadalo na  ,,normální ,, zimu ,kdy po sněhu

nebylo ani památky a teploty byly vysoko nad nulou.Ale na začátku

ledna to přišlo.Ochladilo se a se sněhem začala teplota padat hluboko pod nulu a mrzlo prakticky celý leden i přes den.Bohužel ale chybělo i slunce a na focení to moc nebylo.Jen pár vycházek k ledem sevřené Ohři a spíš jen pozorování,jak se vodní ptáci vyrovnávají s nedostatkem potravy,zimou

a ptačí chřipkou ,která byla nakonec potvrzena i na Ohři v Chebu,kde

uhynuly labuťě,volavky,kormoráni a kachny. Většinou to byl boj o přežití,o ulovení ryby soupeřili kormoráni,morčáci,volavky.Asi nejtěžší to měly

volavky,když řeka zamrzla.Na konci ledna to již přestaly zvládat a oslabené,nemocné a hladové bojovaly dokonce mezi sebou.

Naštěstí se začátkem února přišlo oteplení a ledové sevření  povolilo.

Leden 2017- Ohře pod Chebským hradem

Těžké časy pro volavky

 

2016

Podzimní Jeseníky

Na přelomu září a října jsem letos již podruhé navštívil kouzelné

Jeseníky,kde cílem byli opět kamzíci,v této době většinou již

v tmavém ,,zimním kabátě,, . Dá se říci,že se povedlo. Co se oproti létu nepovedlo,bylo počasí.Po třech dnech se totálně zkazilo a znemožnilo

výstup na hřebeny,tak nakonec byl pobyt zkrácen a při odjezdu již začalo v okolí Pradědu hustě sněžit.Ale i tak byl výlet supr.Oproti létu se již Jeseníky přebarvily do teplých podzimních barev,kdy svěží zelenou  vystřídala paleta hnědých až červených odstínů borůvčí a travin. (foto v galerii savci)

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slavkovský les - jelení říje 2016

Spíše ze zvědavosti jsem se rozhodl podívat na Lazy a zavzpomínat na

jelení říje a na místa, kde o laně soupeřila jiná kategorie jelenů,(70-80 léta 20.stol.)

než ta ,co dnes v lese zůstala.Ne,že by tam jeleni nebyli,jsou,ale

prostě ti nadějní nestačí dospět a do toho všudypřítomní ,,chcípáci,, siky,

kteří kradou našim lesním jelenům laně.......

 (foto v galerii savci)

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 

Za jesenickými čerty

Po loňské ,,ochutnávce,, ,kdy jsem se skupinou kolegů kamarádů fotografů

strávil několik dní na hřebenech Jeseníků,kde byl cíl najít a vyfotit jesenického

kamzíka, jsme se letos do Jeseníků s Jirkou vrátili.Při loňské výpravě jsme Jeseníky

navštívili na jaře.Kamzíky jsme viděli,ale nepodařilo se k nim přiblížit na

dostatečnou vzdálenost. I tak bylo setkání a pozorování kamzíků velkým zážitkem.

Proto jsme se letos rozhodli pro pozdější,letní termín a jak se ukázalo,rozhodnutí to

        bylo správné. Již při prvním výstupu na hřebeny jsme na kamzíky narazili,světla v tu

  dobu bylo ještě málo,ale i tak letěly fotobatohy dolů,rychle připravit foťák

 a pokusit se udělat ,,zajišťovací,, fotky. Podařilo se a po pár metrech znovu

kamzíci,situace se opakovala,tentokrát již za lepšího světla. A tak to pokračovalo

po celé dopoledne. Po prvním dnu bylo prakticky ,,splněno,, .Ale jet domů,

         ani náhodou.Další den budíček v půl třetí ráno a znovu na hřebeny neskutečně

       nádherných Jeseníků. Nakonec se nám podařilo dostat nahoru šestkrát a každý den    

       přinesl nové a nové zážitky (pozorování lovících krahujců,sokolů,poštolek,vysoké

      zvěře,lindušek).

       Třetí den se k nám přidal Václav Vašíček a na jeden den i Martin Žatka,oba skvělí 

      fotografové,kamarádi a znalci jesenické přírody,kteří poskytli spoustu cenných rad.

 Setkání s kamzíky byl velmi silný zážitek , Jeseníky jsou pro ně opravdu ,,ušité,, na

 na míru.

 Bohužel jejich budoucnost v možná nejkrásnějším pohoří Evropy je nejistá.

 Různé skupiny pseudoodborníků a až fanatických ochránců přírody by nejraději kamzíka

 z Jeseníků  vyhnaly. Nezbývá než doufat,že své hloupé a nebezpečné nápady nikdy

 neuvedou do praxe a kamzík zůstane dál jedním ze symbolů jedinečných Jeseníků.

 Výlet do Jeseníků se vydařil  a již se rodí plán se letos do hor v době jelení říje ještě

 jednou vrátit.

 

     Svítání na hřebenech                                                     Václav a Jirka při sestupu z hřebenů             ,,Petráky,, a Praděd

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

2015

Pozvánka na výstavu

 

Pozvánka na výstavu Pohledy do přírody II.

opět konané v Kynšperku nad Ohří

 

 

2013

 Utopené jaro a nečekané letní překvapení

Letošní jaro se vůbec nepovedlo , po velmi chladném  začátku přišly silné deště

a povodně , které způsobily nenahraditelné škody na vodním ptactvu.

Velká voda zalila početnou kolonii hnízdících roháčů a nově vzniklou kolonii racků  u 

přítoku do Jesenické přehrady.Ztráty byly stoprocentní,rackové kolonii okamžitě

opustili a roháči už podruhé nezahnízdili.Stejně tak dopadla hnízda lysek.

 ...ještě před povodní

...stejné místo o několik dní

                                                                později , když přišla velká voda.

Po smutném jaru přišlo léto,kdy předpověď nebyla ani na letní měsíce zrovna příznivá.Ale tentokrát

nevyšla a Chebsko zažilo výjimečně teplé a suché léto s velkým překvapením , když se podařilo

objevit vlhy pestré , které dokonce úspěšně vyhnízdily !!!Pár , který se uhnízdil na Skalensku , vyvedl

4 mláďata

 Mladé vlhy vykukující z hnízdní nory

 

 

Opožděné jaro

Letošní jaro přišlo pomalu a se zpožděním.V době,kdy loni již šplhala teplota nad 20

stupňů,letos ještě mrzlo,nejen v noci,ale i přes den bylo kolem nuly a občas napadl

sníh.Chladný byl i celý duben a vše se po zimě probouzelo velmi pomalu.  

                            Zasněžený vrchol Zelené hory nad Chebem 28.3 2013                   

 

 Rezervace Soos 16.3.2013 - teplota -14 stupňů !!!

                                                                

Konipas bílý 1.4.2013 

 

Husice nilské a čejky chocholaté na sněhové pokrývce 29.3.2013

 Skokan ostronosý - 17.4.2013

 

První letošní setkání se zmijí - 18.4.2013    

 

 

17.1.2013 Přidána sekce Zajímavá pozorování na Chebsku 

7.11.2012-Přidáno několik fotografií z obory  Starý Hroznatov  a ledňáčků z přehrady Skalka

5.8. 2012 - Přidány fotografie plazů a ledňáčků z letošního úspěšného   

hnízdění na Kosím potoce na Tachovsku a řece Odravě,hlavním přítoku

Jesenické přehrady u Chebu

    

 

 

21.6. 2012  - Do kategorie ptáci přidáno několik fotografií z focení ledňáčků

na Kosím potoce a volavek u Ameriky u Fr. Lázní 

 

 

 

Dánsko 27.4 - 5.5. 2012 ostrov Romo

Po ne příliš vydařené zimě přišlo jaro a s ním to pravé období pro fotografy živé přírody.

Již několikáté jaro po sobě vyrážím s kolegou a kamarádem Jirkou Novotným

na týdenní fotovýpravu.Po dvou letech,kdy jsme zůstali doma v Česku (jižní Čechy) jsme jako cíl

naší výpravy opět zvolili dánský ostrov Romo,na který se dá pohodlně dojet autem.

Ostrov leží na západním pobřeží Dánska 10 km od pevniny kousek za hranicemi Německa,kdy německý Sylt je z jižního cípu ostrova vidět.

Z Chebu jsme vyrazili v pátek navečer a čekalo nás 850 km po německých a dánských dálnicích,kdy asi jen 40 km v Dánsku vedlo po okreskách kvalitnějších než naše D1.Na ostrově jsme

se zastavili už před třemi roky,tak jsme přesně věděli,co nás čeká.Bohužel co se nedá

naplánovat je počasí.Při našem odjezdu z Česka se začlo dělat hezky,až pod Hamburg

bylo teplo,ale ráno při příjezdu na Romo na nás čekalo 5 stupňů,zataženo,déšť

a fičelo jak na Božáku.A ani vodních ptáků,kteří byli cílem naší výpravy se v tom nečase

moc neukazovalo.Nálada byla pod psa,ale i přesto jsme hned vyrazili obejít pobřeží a známá

místa.Ptactva bylo opravdu všude málo,ale přeci jen pohled na třicítku tenkozobců náladu

trochu zvedl a my jen doufali,že se zlepší i počasí.A zlepšilo,teplota sice zůstala pod 10 ,ale

přestalo pršet a občas vykouklo i slunce.A další dny to bylo ještě lepší,slunce přibylo a v půlce

týdne bylo neuvěřitelných 20 stupňů.Jaro je v Dánsku poměrně suché a teplé,ale to letošní

byl pravý opak a to byla nejspíš i příčina tak malých počtů ptaků,což mi potvrdil

i dánský ornitolog,s kterým jsem se na mokřadu potkal.Ale druhové zastoupení naštěstí

zůstalo,tak bylo na co koukat a i nějaká fotečka se udělala.

Na Romu jsou rozsáhlá vřesoviště a mokřady,chráněné na západní straně valem z písečných

dun,mezi kterými pobíhalo značné množství zajíců a duny lákaly i husice liščí,které  hnízdí v norách.

Na vřesovišti se dá vidět i liška,několikrát jsem i ji spatřil,jak hledá vajíčka a již vylíhlé ptáky.

Z dravců často přelétávali nad terénem pochopové ,pilichové a poštolky.

Asi nejrozšířenějším ptačím druhem jsou bělořiti šedí,lindušky luční a bramborníčci.

Z borových lesů se ozývaly kukačky a vrány. Z vodních ptáků jsou nejpočetněji

zastoupeni zástupci bahňáků - tenkozobci,břehouši,vodouši,čejky,jespáci,kolihy.

Z vrubozobích jsou to husice liščí,nilské,husy velké a menší druhy kachen.

I v chladném Dánsku se lze setkat s plazy.Po několika dnech,kdy bylo slunce se objevilo poměrně

dost ještěrek živorodých a při minulé návštěvě i užovky obojkové.Z obojživelníků se z mokřadů

ozývaly hlasy žabek. Romo je jistě lokalitou,která stojí za návštěvu,samotný ostrov je i součástí

Národního parku Vadehavet.Naprosto neuvěřitelná je čistota a pořádek všech campingových

a parkovacích míst.Dánové si své přírody nesmírně váží a podle toho se k ní chovají.

Naprosto nesrovnatelné s naším ,,bordelem´´ u řek ,luk,lesů,kde se všude něco válí.

Jen pro zajímavost ,na Romu je pláž na kterou je povoleno vjet autem a Dánové toho

využívají k piknikům a hrám.Večer z pláže odjedou a nezůstane po nich jediný papír.

Týden na Romu utekl jako voda a nezbývá než vymyslet cíl další výpravy.

Několik fotografií je již přidáno do kat. ptáků a plazů.

Naše jídelna a spací místnost současně,kdy i spacák na chladné dánské noci stačil (pravda za pomoci Ferneta)

Dánská kadibudka,mimochodem čistější než v kdejakém

našem hotelu,denně čištěná úklidovou službou

Dánské vřesoviště

I v Dánsku jsou vedra (20 stupňů) a tak se Jiřík hřál...

Tak zase někdy na Romu..... 

 

 

 

 

 

3.4. Pískovna Pomezná-opuštěná pískovna pomalu po zimě ožívá,lokalita je známá výskytem mnoha obojživelníků a plazů.Z žab jsou to ropucha obecná,velmi vzácná ropucha krátkonohá,skokani hnědí,zelení,daří se zde i rosničce zelené.Dále se vyskytují tři druhy čolků-obecný,horský a velký.Z plazů jsou to zmije obecná,užovka obojková a ještěrky obecná,živorodá a slepýš křehký.V současné době jsem již potkal skokany hnědé,ropuchu obecnou,čolky obecné a horské a oba druhy ještěrek.Bohužel po srážkově slabé zimě jsou prakticky všechny jarní periodické louže bez vody,naplněné je jen centrální jezírko,kde teď probíhá páření ropuch obecných

           Ropucha obecná

         Čolek horský 

28.3.Slunečné a teplé počasí mne zlákalo k návštěvě oblíbené hadí lokality kousek za hranicemi v sousedním Bavorsku.Na daném místě se vyskytuje zmije obecná a vyjímečně se dá zastihnout i užovka obojková.Zmiji jsem ještě nenašel,ale o to větší radost byla z nálezu užovky obojkové.   Užovka obojková

23.3. Droužkovické rybníky-konečně jsem měl možnost zavítat na skvělou lokalitu kousek za Chomutovem,na soustavu rybníků,která je přímo rájem pro fotografy.Průvodce mi dělal kamarád,znalec daného místa a skvělý fotograf Kovi.Je začátek jara,ale na rybníkách to už žije,potápky černokrké,roháči,rackové,husy,lysky,objevil se i pilich.Několik hodin strávených v ledové vodě ve fotovoru za to stálo

 

Racek chechtavý                             Lyska černá   

        

Potápka černokrká                   Kovi

 

17.-18.3. O víkendu panovalo nádherné jarní počasí a příroda se po zimě probouzí. Skorci na  Mohelském potoce dostavěli hnízdo,skokani hnědí se i přes zbytky ledu jako první z žab začli pářit a jarní slunce probudilo i první ještěrky živorodé.Přiletěli první skřivani a nad Chebem táhlo kolem stovky jeřábů.Nad přehradou Skalka se ukázal pár luňáků červených,ukázali se motýli,mravenci.... 

9.-10.3. Skorci na Mohelském potoce pokračují ve stavbě hnízda,objevili se první konipasi bílí a 

čejky chocholaté

3.4. 2012 - Na Mohelském potoce pozorován pár skorců vodních při stavbě

hnízda,ukázal se i první ledňáček.

2.3. 2012 - Teplé a slunečné počasí probudilo skokany hnědé,foto přidáno do

do katedorie obojživelníci